Proč to děláš?
Proč dělám kurátorku, nebo G18? Ono to ale vlastně spolu úzce souvisí.
Ráda se obklopuju uměním. Svojí povahou vám totiž neustále klade nové a nové otázky. Mám ráda, když se o umění mluví, jako o neuchopitelné záhadě, která vám, při jejím uchopování, stále a znovu uniká mezi prsty. Při tomto, ve skrz marném počínání, poznáváte a musíte si nastudovat spoustu věcí ze všech oborů. To dělá svět srozumitelnější a život kvalitnější.
G18 ve své koncepci propojuje umění a design. To přináší zajímavé otázky v teorii, metodice i interpretaci, pro mě jako pro kurátorku je to velmi zajímavé. Otevírá se nové dobrodružství. Těším se na to.
Co je pro tebe, v rámci umění/designu, ta největší záhada?
Největší záhadou pro mě asi je, že ještě vůbec je :), že to umělci a všichni dělníci umění ještě nevzdali. Že to ten motor, nebo pud, neustále nutí tvořit, vystavovat, uchopovat a interpretovat. Je to totiž do jisté míry sebedestrukční záležitost.
Sama jsi takovým dělníkem umění ve své pozici kurátora. Jaký je tvůj největší kurátorský sen, který by se třeba jednoho dne mohl v G18 realizovat?
Takhle jsem nad tím nepřemýšlela. Pro mě je G18 galerie, která má sloužit především fakultě a jejímu novému programu Arts Management. To by měla být její podstata a v tuto chvíli náš jediný záměr. Tady není prostor pro sny.
Ale to, že nesním, neznamená, že se netěším, nebo že neočekávám. Chceme aby G18 byla skvělá galerie a chceme na tom pracovat se studenty. Bude to dost náročné a proto mě to zajímá. Takový vysokoškolský student je velmi náročný divák, protože si teprve utváří svůj názor na umění a design, ale o to je radikálnější. Jako spolupracovník si zase teprve vytváří profesní návyky typu: dodrž deadline. Na druhou stranu vás studenti mohou hodně obohatit. Ve dvaceti člověk ještě věří tomu, že věci fungují logicky a rozčilují ho absurdity všedních dní, nad kterými už ostatní dávno zlomili hůl.
Co vůbec pozice kurátora na akademické půdě obnáší a liší se nějak působení v univerzitní galerii od těch ostatních?
Nemusí to platit vždycky, ale já si myslím, že rozdíl mezi univerzitní galerií a galerií je zhruba stejný jako mezi univerzitní půdou a půdou :).
Každá galerie má svého zřizovatele a své poslání. Ty městské, krajské a národní spravují a prezentují sbírky daného regionu, nezávislé se věnují živému umění a ty univerzitní by měly reflektovat výzkumné záměry a témata, která se na univerzitách řeší. Věnují se nejaktuálnějším otázkám světa umění a designu a jejich primárním návštěvníkem je člen akademické obce.
Lidé na univerzitách se zkrátka na svět umění a designu dívají trochu jinak, než lidé z praxe. To co je v praxi danost je na univerzitě otázka.
A můžeš nám prozradit, jakým směrem by se G18 chtěla ubírat? V jakém duchu to chcete budovat? Něco, co vás bude odlišovat?
Chceme propojovat umění a design. To budeme dělat prostřednictvím témat, která probereme horem dolem v několika výstavách. Na začátek to bude Tradice a udržitelnost a po ní přijde FAKE. Chceme do Zlína zvát výborné kurátory, kteří mají k tématu co říct a mají svůj názor. Názor kurátora ve výstavě mi přijde totiž velmi důležitý. No a při těchto výstavách budou pomáhat studenti a vždycky na závěr tématu vytvoří výstavu, či výstavy vlastní.